Historicky první přímá volba prezidenta byla v předvolební kampani pronásledována již uzavřenou sudetoněmeckou otázkou. Proč tato stará a vyřešená otázka opět rozjitřila emoce?

Karel Schwarzenberg na summitu EPP / European People’s Party

Na konci prvního kola prezidentské volby zůstali dva kandidáti a to Karel Schwarenberg a Miloš Zeman. Z kraje byla kampaň poměrně klidná, jen Miloš Zeman začal s negativní kampaní, která spojovala jeho protivníka se současnou neoblíbenou vládou. Tato část kampaně Zemanovy paradoxně spíše uškodila, než aby pomohla, protože lidé už toho nadávání mají docela dost. Zvláště v případě jinak velice oblíbeného “knížete”, se tyto negativa musela minout účinkem. Z počátku tak oba kandidáti získaly dost podobné šance na zvolení. “Kníže” Schwarzenberg se snažil profilovat jako konzervativní politik, který nebere ohledy na “levo nebo pravo”, i když jeho ekonomické názory jsou pravicové. Miloš Zeman se naproti tomu tvářil “lidově” s tím, že bude prezidentem obyčejných lidí. Došlo však k diskusi, jenž moderoval Václav Moravec a ta vše změnila. Václav Moravec položil jednoduchou otázku a to zda by kandidáti podpořili zrušení Benešových dekretů, pokud by k tomu došlo. Schwarzenberg odpověděl, že Benešovy dekrety jsou již dávno zrušené a neplatné, aby toho nebylo málo tak stihl “poslat” prezidenta Beneše před soud v Haagu. Toto byly osudné věty v celé prezidentské kampaňi. Z našeho “knížete” totiž promluvil Rakušák. Bohužel také tím společně s přístupem k Evropské unii, jasně ukázal, že pojem “konzervativní”, je v případě Schwarzenbergovy kampaně jen marketingový tah.

Miloš Zeman před jednou z předvolebních debat / Draceane

Těmito výroky Schwarzenberg otevřel již vyřešené téma, jistě tak chtěl získat nové voliče v řadách pacifistů a různých humanistů. V Rakousku nebo Německu by otevřením tohoto, již vyřešeného tématu jistě získal dost nových hlasů, minimálně by si však nijak nepohoršil. Český národ je zatím přeci jen poněkud jiný, zvláště když vezmeme v potaz kolik lidí bydlí v domech po Němcích, nemohl s těmito výroky uspět. Poměrně hodně lidí kteří sledují politiku v naší Česku zpozornělo, jelikož někdo kdo kandiduje na nejvyšší post republiky, považuje z dnešního pohledu prezidenta Beneše za válečného zločince. Toho Beneše který než aby byl obviněn z vyprovokování války a krveprolití, tak se raději podvolil a odevzdal pohraniční území Němcům. Toho navíc využil i protikandidát Zeman a začal se rychle profilovat jako “Český” kandidát, ono to nebylo tak těžké, když “kníže” začal zpochybňovat jedno z velkých vitěství Českého národa. Samozřejmě že Schwarzenberg rychle začal svá slova mírnit a tvrdil, že jsou “špatně vyložena” a prý nehrozí jakékoliv majetkové změny, ovšem vždy zapomněl dodat jednu podstatnou věc, kterou mohl rychle umlčet všechny kritiky a to zda považuje Benešovy dekrety za platné. Stačilo přitom opravdu tak málo, místo nějakého neustálého prohlašování o “překrucování” a neměnnosti stavu stačilo jediné krátké vystoupení, kde by tento kandidát jasně řekl “Benešovy dekrety jsou neměnné a nezrušitelné”. Takovou krátkou větou by mohl věci uvést na pravou míru. Jenže jak bylo vidět, věci na pravé míře již byly, jistě proto nemohl nic takového prohlásit. Místo toho zkusil Schwarzenberg “protiútok” a použil jeden starý Zemanův výrok, kde považoval Benešovy dekrety za “vyhaslé”. Tím někdo kdo se snažil tvrdit, že jsou jeho slova překrucována začal sám překrucovat, jen aby se odvedla pozornost od nešťastných výroků, které však nemůže popřít.

Celkem humorné pak je obviňování Zemana z “využívání” nízkých instinktů a rozmazávání sudetoněmecké otázky, když to přitom byl Karel Schwarzenberg, který tuto otázku otevřel. Navíc vůbec mluvení o “nízkých instinktech” je slušná demagogie, copak suverenita země, poválečné uspořádání po druhé světové válce ve které Český národ bojoval o své přežití je “nízký instinkt”? Tyto omyly tak rozhodly prezidentské volby, mnoho lidí se rázem od Schwarzenberga odvrátilo, jehož vlastenectví se ukázalo být pouze sloganem. Je zatím pěkná podívaná, vidět Český národ opět hrdě vztyčený, alespoň při obhajobě svých předků, kteří zajistili relativní klid v naší krásné zemi. Jak se ukázalo, Němci a Rakušané ovšem ještě dnes nedokáží zapomenout odsunutí z Čech, nedokáží také vedle sebe “spolknout” suverénní a sebevědomý Český národ.